Zkoumání odtokových poměrů v městských povodích je velmi stará hydrologická disciplina. Vzhledem k zásadním odlišnostem přirozeného a urbanizovaného povodí není mnohdy možné uplatnit při různých výpočtech klasické metody používané v hydrologii. Metodika výpočtů stokové soustavy se volí dle její povahy a složitosti. Pro stokové soustavy malého rozsahu (řádově do 5 až 10 tis. obyvatel) lze akceptovat použití racionální metody (v ČR tzv. Bartoškovy metody), pro větší soustavy se doporučuje použití simulačních modelů srážkových a odtokových jevů. Postupně byly vyvíjeny speciální pracovní metody a výpočetní postupy používané v městské hydrologii a uplatňované při modelování odtoku z intravilánu.
Zásadní odlišností od hydrologie je zcela jiné měřítko času a plochy. Plocha povodí se pro intravilán pohybuje v desítkách (max. stovkách hektarů), v hydrologii mluvíme o čtverečních kilometrech. Časový parametr hydrologických procesů jsou měsíce, ve výjimečných případech dny a hodiny. Časovým parametrem srážkoodtokového děje na městském povodí jsou minuty, pouze při jistých typech úloh jsou zajímavé delší časové horizonty (např. rok).
Na recipient městské povodí působí zpravidla společně se zemědělskou výrobou v okolí města, případně společně s ostatními městskými povodími ležícími na témže recipientu. Proto je třeba při snaze o snížení znečištění vytékajícího z městského povodí do recipientu tyto skutečnosti do úvahy zahrnout. Na obrázku je ukázána typická situace. Máme dvě lokality, které leží na jednom vodním toku, jehož okolí je intenzivně zemědělsky využíváno. Z urbanizovaných oblastí je recipient a nádrž znečišťována přepady z jednotné stokové sítě a výtokem z ČOV. Dále je recipient a nádrž zatěžována ze zemědělské činnosti. Úkolem při ekologickém řešení celé oblasti je udržet vodu v nádrži pod jistými limitními hodnotami znečištění za přijatelnou cenu. To znamená, že zemědělská výroba se musí řídit jistými pravidly, řízení odtoku z nádrže a v recipientu musí být kontrolováno a konečně návrh a provozování systému městského odvodnění musí rovněž respektovat jistá pravidla ekologického řízení celé oblasti. Z toho vyplývá, že úkolem městského odvodnění je navrhnout takové řešení, aby znečištění recipientu z výustí oddílné dešťové kanalizace, přepadů z odlehčovacích komor oddílné splaškové kanalizace a výtoků z ČOV bylo minimální nebo aby bylo v souladu s komplexním řešením oblasti.
Městské odvodnění budujeme s cílem zvýšit komfort bydlení a odvést odpadní vody z městského povodí, zároveň však je odvodnění budováno s cílem ochránit recipienty před znečištěním. Při návrhu městského odvodnění řešíme v podstatě neřešitelný rozpor: „ochrana člověka před přírodou a naopak ochrana přírody před člověkem“.
| Chcete se dozvědět víc? | |
 |
Metodické pomůcky k činnosti autorizovaných osob |